Gilles Deleuze | |
---|---|
Narození | 18. ledna 1925 17. pařížský obvod |
Úmrtí | 4. listopadu 1995 (ve věku 70 let) 17. pařížský obvod |
Místo pohřbení | hřbitov v Saint-Léonard-de-Noblat |
Povolání | filozof, historik, spisovatel, vysokoškolský učitel, historik filozofie a teoretik umění |
Alma mater | Pařížská univerzita Lyceum Jindřicha IV. Carnotovo lyceum Lyceum Ludvíka Velikého |
Témata | filozofie, ontologie, estetika, film a umění |
Významná díla | Différence et Répétition Logique du sens L'Anti-Œdipe Mille Plateaux Cinéma 1 et Cinéma 2 … více na Wikidatech |
Manžel(ka) | Denise Paule Grandjouanová |
Děti | Émilie Deleuzeová |
Příbuzní | Régis Deleuze (synovec) |
Vlivy | Baruch Spinoza Gottfried Wilhelm Leibniz Friedrich Nietzsche Michel Foucault Félix Guattari … více na Wikidatech |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gilles Deleuze (18. ledna 1925, Paříž – 4. listopadu 1995) byl francouzský teoretik 20. století, který působil v mnoha oblastech a disciplínách, především pak ve filozofii, filmové teorii, teorii umění a literatury nebo kritické teorii současné kultury. Jeho radikální filozofické i politické postoje jsou těsně spjaty s vlivem nacistické okupace a s květnovými událostmi roku 1968 v Paříži a v celé Evropě. Jeho myšlení se prolíná s řadu dalších vědeckých oborů – s psychologií, antropologií, geologií, biologií a jinými. Spolu s J. F. Lyotardem, M. Foucaltem, J. Derridou, J. Lacanem a dalšími je považován za představitele poststrukturalismu – myšlení zaměřeného na kritiku evropské kultury a filozofie. Jeho filozofická práce je originálním příspěvkem k ontologické problematice systematicky rozvíjené v průběhu 20. století počínaje Whiteheadem nebo Heideggerem a jeho ontologická pozice je svébytnou variantou monismu. Ve filozofii také představuje nezanedbatelný hlas v diskuzi o povaze subjektivity a reflexivního vědomí. Jeho pojmy jsou ovšem kromě filozofie používány také v estetice, filmové, literární i divadelní vědě nebo v radikální politické a kulturologické analýze současné civilizace. Deleuzovo myšlení dalece a mnoha směry přesahuje úzce vymezené hranice institucializované filozofie, a v tom je jedním z potomků Nietzscheho, z jehož díla opakovaně čerpá pojmové nástroje pro svou vlastní práci. Svými pojmy a teoretickými postoji překračuje hranice akademického světa. Jeho cílem je vyvést filozofii z jejího školského gheta a propojit ji s dalšími vědami a formami komunikace.
Deleuze se kromě Nietzscheho obracel k mnoha dalším autorům západní tradice, např. k Lucretiovi, Spinozovi, Leibnizovi, Peircovi, Bergsonovi, Simonodonovi a mnoha dalším. Své myšlení koncipoval vždy jako rozhovor s mnoha různými současnými i minulými mysliteli, a také jako vášnivou starost o evropskou civilizační tradici, která má počátky v řeckém starověku a během 20. století se proměnila na civilizaci globální. Spoluautorem jeho stěžejních textů, hlavně dvoudílného Kapitalismu a schizofrenie, je francouzský psychoterapeut a teoretik F. Guattari.